Když se zahradnictví probouzí do jara

Jak už jsme na sebe prozradily, polovina z MAIRE je z Vysočiny, pohostinsky z matičky stověžaté, druhá polovina je z Hané, z malé vesnice u Olomouce. Při psaní si předáváme štafetu, takže tentokrát jsem se rozepsala o radostech a strastech malého hanáckého zahradnictví.


Příroda se u nás po pár březnových mrazivých nocích a denních chumelenicích už konečně přenastavila do programu jaro. V květnu sice ještě zaúřadují zmrzlí muži, ale jinak už jedeme na plný plyn. Co všechno ale musíme u nás v zahradnictví zvládnout, než se poplácáme po rameně a řekneme si jaro je tu?

Nejznámější silueta Dubu nad Moravou

















🍂
Práce začíná už na podzim. Když se z pole a skleníků sklidí všechna zbylá zelenina a zabydlí se v zavařovacích sklenicích, hrncích na kvašení a bedničkách ve sklepě, začne se s úklidem. Vyčerpané rosliny se strhnou z vodících lanek a sítí, hromada se začne vršit na valníku a chystá se na cestu směr kompost. Vysuší a srolují se všechny plachty, folie a textilie. Odvážou se vodící tyčky a navrší na jednu velkou kopu za skleníkem. Pak jsou na řadě květinové cibule a hlízy, které je třeba vykopat, rozložit do lísek na sušení a přes zimu si máme s čím hrát, než se vše očistí a připraví na další rok.

Naše skleníky a plantáže



















Když už je počasí venku nevlídné, nastěhuje se do skleníku nejpočetnější část naší zoologické. Tedy všechna drůbež čítající 30 slepic, 20 hus a 5 indických běžců. Postarají se o dokonalý úklid všeho zeleného, běžci si smlsnou i na plzácích a na revanš pěkně vyhnojí celý rajón pro další sezónu. Na poli se o úklid postarají vrány, vrabci, bažanti a zajíci. A když už nic nezbyde, pole zaoráme a doufáme, že se brzo zachumlá pod vydatnou vrstvu sněhu.
Jakmile je venku pěkně, je vhodný čas pro vyspravení všeho, nad čím jsme se v sezóně rozčilovali ale nebylo kdy se o to postarat. Dosklívají se skleníky, přebírají a třídí se květníky a sadbovače, traktor se mrkne do družstevních garáží a dostane novou kastli nebo se opraví stařičké čerpadlo. A když je venku tak, že by ani psa nevyhnal, je konečně čas si zalistovat katalogy osivářských firem a naplánovat celý další rok. Vybrat musíme z nových odrůd košťálovin, salátů i plodové zeleniny. Vždycky si k těm ozkoušeným vyberu i nějakou novinku, která se třeba nebude tak dobře prodávat, ale prostě je tak čučavá, že ji musím mít. Největší radost mám ale z katalogu letniček, zvlášť těch na sušení, a pak taky cibulovin. Chtěla bych je mít všechny!
Druhá půlka zimy už nás zase ponouká, abychom zanořili ruce do hlíny, naplnili sadbovače a květináče a pustili se do setí. Skleník se pomaloučku začne plnit platy, bednami a sadbovači, které se na začátku ještě schovají pod bílou peřinu z netkané textilie, aby je nezáblo. Když se slunce opře do skleněných výplní a teplota pomalu stoupá, drobné klíčky se začnou drát na svět. Najednou se z hnědé hlíny stává moře složené z tisíců zelených lístků.
Nachystat je třeba i další skleníky, rozvozit hnůj, zapravit ho a nachystat vše na sázení jarní zeleniny, prořezat stromky a keře, ostříhat a vyhrabat trvalkové záhony...

🌱
Když máme tohle všechno za sebou, tak už je půlka března a můžem s čistým svědomím přivítat jaro. A jak takové vítání u nás vypadá? 
Všechnu tu zelenou nádheru, která se tak pracně vyklubala, zabalíme do beden, naložíme auto i s vozíkem až po strop a vyrazíme směr olomoucké tržiště. Vždycky je to radostné shledání. Jak s ostatními trhovci, tak taky s našimi zákazníky. S některými se známe třeba jen z předchozí sezóny, ale řada z nich už jsou naši staří známí. Takže k nákupu první přísady patří i inventura minulého roku, povídání o dětech nebo vnoučatech a předání receptu na ředkvičkovou pomazánku nebo polévku z pečeného celeru.

Aktuálně ze skleníku

















Za pár týdnu se k přísadám přidají i první kedlubny nebo ředkvičky, narcisky do vázy i řezané bylinky do kuchyně. Počátkem května už se všichni pídí i po kytkách do truhlíku nebo na zahrádku, plodové zelenině do skleníku a po zmrzlých jsou na řadě i roubované melouny nebo lilek, cukety, okurky a dýně.

Tady bychom měli trošku přibrzdit, nebo skočíme přes první jahody a třešně a zastavíme se v srpnu u řezání jiřinek. Práce v zahradnictví je obrovská radost, když se vše povede, spousta starostí, když si z nás počasí dělá legraci nebo z ciziny přicestuje nějaká nová breberka, která si ráda pochutná na rajčatech, ale taky velká dřina. Možná taky proto už nemáme prázdninové brigádníky a jsme zahradnictví v rukou jedné rodiny. 
Letošní rok je pro nás zatěžkávací zkouškou. Sezóna začala slibně a byli jsme připravení na značkách. Bohužel teď, když nemůžeme prodávat na trzích se pro nás situace značně komplikuje. Přísady nepočkají, až bude vhodnější čas a zeleninu nezastavíme v růstu. Takže teď alespoň prodáváme ze dvorku a doufáme, že se trhy zase brzy rozeběhnou a všechno doženem. Jinak se v květnu přejíme kedluben k prasknutí :-)

Komentáře