Když zahrada hodí očkem

Období, kdy se z trávníku rozhlíží první zlatá očka talovínů, na svět se derou zvědavé hlavičky tulipánů a narcisek, aby se na sluníčku vybarvila do krásy a místo vloček z nebe v rytmu větru padají pomíjivé kvítky mandloní a třešní...

Jaro má mnoho podob, jednu malebnější než druhou. Ať prší a déšť bubnuje do skel pařeniště nebo se hřejivé paprsky opírají do zrcátek kaluží...

Kde je jaro nejkrásnější? Pro nás rozhodně na vlastní zahradě. Když po zimě probudíme všechny záhony, ostříháme snopky travin, zakrátíme trvalky, prořežeme ovocné stromy, vyhrabeme trávník a jako zázrakem se vše zalije barvami.

A toho života! Včelky se můžou ulítat po všech květech, ptáci už od rána zpívají tu svou, snad aby jim šla práce se stavěním hnízd pěkně do rytmu. Jen ti komáři, kdyby radši radši zůstali schovaní a slimáci se odstěhovali k sousedům. Co by nám chybělo?

Ještě snad troška té zeleně na talíři. Proto neleníme, sejeme, pikýrujeme a sázíme do skleníku i pařeniště saláty a kedlubny, zanedlouho i papriky, cukety a rajčata a všude, kde zbyde troška místa sejeme ředkvičky, roketu a nakonec, tak říkajíc pro chuť ještě měsíček a afrikány. O pár týdnů později už okukujeme i první stonky rebarbory a červená líčka na jahodách, abychom se pustili do pečení koláčů a ve volných vílích mohly uprášit i zavařovací hrnec.

Nakonec pak ještě troška toho zaslouženého odpočinku. Kde jinde, než v zahradě. Ke slovu tak přijde teplá voda a hadříky, aby prokoukla i zahradní křesílka, sekyrka a špalek, aby bylo co na ohniště a nakonec pruty a špekáčky, jako odměna pro všechny pomocníky.

Také se na jaře nemůžete dočkat, až nazujete holiny, nabrousíte nůžky a pustíte se do práce?