Rosteme do krásy

Jednomu se nechce věřit, že už stříháme metr měsíce ledna. Nic naplat, musíme s tím uplynulým rokem opět zúčtovat. A proč tak přísně? Protože skleróza na pochodu a co není černé na bílém, jako by nám proplulo mezi prsty. Rok to byl opět velmi výživný, tak se pohodlně usaďte...

ZIMA

Jak to tak v zahradnickém světě chodí, leden je měsícem zdánlivého klidu. Můžeme si sice trošku pospat a užívat zápecného života, ale to ještě neznamená, že si předčítáme pohádky od ovčí babičky. Místo dětské beletrie třímáme v rukou katalogy, nové ceníky a všemožné barevné brožurky a prstem je přejíždíme, jako mlsalové výlohu cukrárny.

Protože před námi byly mnohé výzvy v podobě krásných zahrad a Ježíšek si taky umí počkat na lednové nabídky, nadělily jsme si nová "počítadla", aby nám šla práce pěkně od ruky. Dle úsloví šaty dělají člověka jsme i my udělaly něco pro reprezentaci a na společné schůzky si pořídily "značkové" mikiny s ruční výšivkou plnou květin.

Přiznejme si, že korona opatření společenskému životu moc nepřála, ale přesto jsme si našly chvilku na trochu té kultury, ať už to byly filmové večery nebo odpolední procházky po parcích a zahradách na rozhýbání zatuhlého svalstva. Díky naší práci, která nás zavane tu na jednu, tu na druhou stranu republiky, jsme i cestovaly a poznávaly další a další krásná místa Čech i Moravy.

JARO

Jakmile odtál sníh a zahrady slunce osušilo alespoň tak, abychom s naším vozovým parkem nehráli na krtky, pustili jsme se do údržbových prací. Prořezávkami v ovocném sadu jsme započali, pokračovali jsme zmlazovací kůrou keřových výsadeb a živých plotů a odzimováním mnoha květinových záhonů jsme jarní rozcvičku hezky zakončili.

Aby jaro nekoukalo jen zpoza oken, dopustily jsme se také jarní výzdoby v interiérech. Kromě obligátních cibulovin došlo třeba i na oblíbené květiny našich maminek - africké fialky, kterým dělali společnost drobní papíroví ptáčci ve větvích.

Kromě obvyklého kolečka údržby jsme se stoupající teplotou a otevřenými okrasnými školkami rozjeli i nové realizace zahrad. Sázelo se, až prázdné květináče lítaly a kolečka nestíhala rozvážet mulčovací kůru.

Když už bylo po zmrzlých, mohli jsme sáhnout i po větších křehotinkách a pustit se do osazování letničkových truhlíků, které hrály doslova všemi barvami. Balkony a terasy také nemohly zůstat pozadu, takže nás čekal i výstup po schodech až skoro do nebe, se substráty, kameny, květinami a především obrovskými terakotovými květináči. No všechna čest našim drahým nosičům. Ale posuďte sami, že to stálo za to :-)

Rozjeli jsme se na plný plyn a taky trochu dali zabrat našemu autíčku. Z jednoho výletu kolem začarované objížďky u Kunětické Hory jsme si místo suvenýru odvezli pár šrámů na karoserii. A příznáváme se, prověřili jsme i jeho nosnost. To když jsme se vydali na výlet do lomu. Takhle to zní nevinně, ale řekneme hodně málo - jedno autíčko, dvě holky na palubě, cesta podobná tankodromu a ještě po dešti, naložené půl druhé tuny břidlice. Víckrát netřeba. Ale atmosféru to tam má, vo to nic!

V zahradnictví ubylo něco šrotu, něco starých zemědělských strojů, které by z gruntu mohly aspirovat na muzeální exponáty. Ale přibyl jeden zelený mazlik, který bude skvělým pomocníkem na poli i ve sklenících. Radost veliká. Vesmír je v rovnováze ;-)

LÉTO

Léto jsme přivítaly opravdu slavnostně. V hotelu Augustine Prague, se skvělými jídly od Radka Příhonského, s fotografem Matějem Třasákem v zádech a pod taktovkou EPAPrague jsme spolupracovaly na výukových materiálech školy etikety. Protože květiny dokážou zpříjemnit každý den. Nezapomeneme na božské buchtičky s krémem ke svačině a bublinky z Champagne v rámci pitného režimu. Mňam!

Po tak krásné rozcvičce jsme taky rozjely svatby, pochopitelně. Zase jsme se toulaly, poznávaly a osahávaly si nové lokace a byla to jízda.

Abychom se o něco víc přiblížili samozásobení, vysázely jsme stovky sazenic letniček k sušení. A pak pečlivě sklízely, čistily a sušily po celé léto.

Prázdniny byly také ve znamení učení. Konečně jsme se do Poniklé vypravily společně, zkoušely zase nová řemesla a techniky a vyrobily tolik komponentů a polotovarů, že nám bude letošní zima krátká. Některé dny jsme měly volněji a tak jsme si mohly dovolit i pár výletů. Třeba k šikovné paní Andělové, která pro nás na míru vytváří parádní skleněné svícny, aerária a další maličkosti, které můžete znát z našich svateb nebo interiérových relizací.

V srpnu pro nás bylo téma číslo jedna koupání v Arionově kašně. Říká se, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš, ale když máme ve firmě nejkrásnějšího vodníka ve střední Evropě... Tak tam vlezeme pětkrát. Jsme prostě nepoučitelný. Ale říkáme upřímně, že od hortenzií a ostrožek si rády dáme trošku delší pauzu.

Na interiéry jsme taky nezanevřely. Byla před námi výzva spolupráce na redesignu studia Pearl Design. Krom řady okrasných rostlin jsme šplhaly k výškám a svorkovaly stovky stonků nevěstina závoje, abychom vytvořili obrovskou květinovou peřinu. Nebo oblaka?

Překrásný rekonstruovaný prostor oranžerie jsme na pozvání výstaviště Flora zase nechaly rozkvést. Opět s Unií výtvarných umělců, jen místo soch nám předlohou byly obrazy inspirované krajinou Hané.

S prázdninami jsme se rozloučily odpoledním kurzem vázání kytic. Byl to trošku upršený den, ale tím jsme se s kurzistkami nenechaly vyvést z míry. Sklidily jsme spoustu krásného materiálu z květinových záhonů a každá kytice byla skvostným originálem.

PODZIM

Svatební sezonu jsme ukončily velkou mysliveckou svatbou. Obřad proběhl v parku plném kaštanovníků, které se právě začínaly vybarvovat. Příjemná procházka podzámčím a zámeckým nádvořím vedla až na hostinu. Na stolech vyrostl les, jako z pohádek z mechu a kapradí. O zábavu při přípravě se nám postaralo mraveniště ukryté v jednom velkém mechovém bochánku, plné rezavých a nepříliš přátelských obyvatel. Zapomenout nemůžem ani na dva malé pomocníky, kteří nám důkladně protřídili všechny nasbírané květiny.

Na úkoly bohatý byl celý měsíc říjen. O projekt i autorský dozor jsme se postaraly při stavbě hlavní expozice Podzimní Flory s podtitulem "...v říši ovoce a zeleniny". Srdcovou záležitostí byla výzdoba Husova sboru, jako součást projektu Rozkvetlé památky. Potkaly se tu exotické květy proteí, orchideií, exponáty ze sbírkových skleníků i květy z české krajiny. Třešničkou pak byla přehlídka svatebních šatů Atelieru Klér s květinovými doplňky z našeho atelieru. Co myslíte, troufne si některá z letošních nevěst na fascinátor?

Dál už jsme podzim trávili především na zahradách. Řezalo se, kypřilo se, sázelo se, mulčovalo se... A taky trochu stonalo. Dohnal nás ten velký zápřah a nezbylo nám, než ty bacily pořádně vypotit. Ať žije zázvor, česnek a domácí slivovice!

První sníh nás doběhl poměrně brzy. Adventní zakázky jsme sice rozvážely bílou tmou, ale fotky věnců i svícnů zase mají skvělou atmosféru. Je důležité si na všem najít trošku toho dobrého.

Obligátní vánoční večírek jsme splnily s odřenýma ušima. Daly si skvělou večeři, zašli do kina na Káju, trochu si zabulely a doma to zazdily super svařáčkem.

Abychom nezapomněly - workshopy jsme si neodpustily ani na konci roku. Napřed jsme s perfektní sestavou ze Základní školy v Mladějovicích vyfičely zimní věnce na dveře a těsně před Štědrým dnem jsme vyráběly svícny na štědrovečerní tabuli.

Jaké jsou před námi výzvy pro rok 2022? 

Zahrad máme před sebou nepočítaně. V zimně se nebudeme příliš vzdalovat od knih, počítače ani skicáku, abychom se na jaře mohly vrhnout střemhlav do realizací. 

Velký úkol je před námi i na zahradách vlastních, o pěstebním zázemí v zahradnictví nemluvě. Možná nás čeká i tréning řízení traktůrku, práce s motorovou pilou, zkouška z chemie... Nebo stěhování?

O svatbách už se nám zase i zdá. Těšíme se na všechny nevěsty, výlety od statků, přes mlýny až po zámecké sály a třeba je před námi i další výstava. Kdo ví?