Zahradnická slabost pro šperky

Když sluneční paprsky pomalu bloumají ospalou zahradou, těkají mezi tmavými větvemi, stébly loňské trávy, vítr sem a tam pohání chomáčky mechu, načepýřené zvědavými kosy, a mráz kreslí krajky na zbytky šípků a bobulí, které ještě ptáci nestihli sklidit, jednomu se na mysl vkrade otázka - kde je to jaro? A odpověď číhá v povzdálí. Zpod vrstvy suchého listí pomalu vykukují hlavičky nesmělých sněženek, opodál se podél cestičky zvědavě rozhlíží barevné krokusy a na čas si dávají narcisky, které zatím opatrně vystrkují první lístky - to kdyby náhodou to venku ještě vypadalo na zimu.

Tihle barevní poslové jara dokážou rozzářit každou předzahrádku, stinný kout, ovocný sad a konec konců i kruhový objezd. V našich návrzích si s výsadbami hrajeme. Promýšlíme proměnlivost v čase, kombinujeme barvy květů, rašících listů, podzimní zbarvení i větve keřů, které na zimu shodí i ten poslední lístek. Období února, března i dubna může v tabulce působit trošku neutěšeně, příliš prázdně. Právě tady přichází ke slovu krasavci, kteří se po většinu roku schovávají pod zemí, nabírají sílu a pak v tu pravou chvíli vyrazí za sluncem a je z toho krása, až oči přecházejí.

Sázíme

Chceme-li si v předjaří také užívat radost z objevování prvních poupat a zásobit se květy do vázy na celé jaro, do práce se pustíme už na podzim. V naší práci ještě o několik měsíců dřív, protože stovky a tisíce cibulí musíme vybrat z katalogů, objednat a pak netrpělivě vyčkávat, jestli bude úroda dobrá a naše cibule dorazí v plném počtu. Na každý pád je třeba jarní cibuloviny vysadit na podzim, obvykle na konci září nebo v říjnu. Někdy se zadaří, podzim je jak malovaný, sníh nikde a resty se dohání ještě v listopadu a prosinci. Drobnější cibuloviny můžeme sázet ve skupinkách do hnízd, větší jednotlivě, ale vždy se snažíme cibule sázet do jamky třikrát tak hluboké, jako jsou cibulky široké a špičkou nahoru. 

Pečujeme

Cibuloviny potřebují pro dobrý růst i vývoj květů dostatek živin, zejména dusíku, draslíku a fosforu. Pro hnojení připravené plochy před výsadbou je ideální využít kombinovaná hnojiva, která se mělce zapraví do půdy. Během vegetace rostlinám prospívá hnojení dusíkem nebo kombinovaným hnojivem při tvorbě zásobních orgánů.

Pakliže jsme vybírali druhy botanické či nepříliš šlechtěné, po odkvětu a zatažení můžeme cibule ponechat v půdě a nechat je v zahradě zdivočet. Pokud se chystáme místo sbírky motýlů návštěvy ohromovat desítkami moderních odrůd tulipánů nebo narcisek, musíme počítat s tím, že po odkvětu květy zalomíme, listy necháme zatáhnout, cibulky vyjmeme, osušíme, očistíme, ošetříme proti houbovým chorobám a na podzim zase znovu šup do hlíny.

Hlídáme breberky

Radost z pěstitelských úspěchů nám mohou snadno zhatit choroby i škůdci, kteří si na naší květinové úrodě rádi smlsnou.

Nejčastěji se potkáme se škůdci:

... a v neposlední řadě s hrabošem, který v zahradě sežere, na co přijde. A když nesežere, tak přestěhuje a cibule uvidíte třeba u sousedů v řádku brambor :-)

Potrápí nás choroby:

Listujeme katalogem

Když zvládneme první sezónu s pár bochánky krokusových květů, řádkem narcisek do vázy a tulipány u plotu, je čas se porozhlédnout po báječném světě cibulových kouzelníků (rozuměj pěstitelů) a vybrat si do zahrady další parádu.

Tulipán - Tulipa

První zahradní tulipány do Evropy přicestovaly v roce 1554 z cařihradských zahrad do pražské královské zahrady a odtud se šířily po celém kontinentu. V Holandsku je propagoval profesor botaniky J. Clusius. I díky němu se Holandsko stalo druhou vlastí tulipánů.

Tulipány pěstujeme v půdách středně těžkých až lehkých, písčitých, dobře propustných, dobře zásobených živinami. Tulipánům se nejlépe daří na slunném stanovišti, v závětří. Ve větru se delší stonky ohýbají a někdy i lámou.

Naše oblíbené odrůdy, které necháváme v zahradě zplanět jsou např. Oxford, Apeldoorn a Golden Apeldoorn, Queen of Night, Bright Gem, Bronze Charm, Yellow Purissima nebo Fusilier.

Hyacint - Hyacinthus

První hyacinty se dostaly do Holandska v 16. století. První odrůdy měly bledě modrou barvu a měly jen 6 kvítků. Už na začátku 17. století bylo registrováno více než tisíc odrůd. Do začátku 19. století patřily k nejoblíbenějším plnokvěté odrůdy, později ale zájem upadal a na výsluní se dostaly odrůdy s jednoduchými květy.

Půda pro pěstování hyacintů má být lehká a propustná, bohatá na živiny. Stanoviště pro výsadbu musí mít dostatek slunce.

Narcis - Narcissus

Kolébka narcisů je z velké části v Evropě. V roce 1548 uvádí anglické prameny 24 různých druhů, o 400 let později v listech Královské zahradnické společnosti v Londýně je již zaregistrováno přes 8.000 druhů a odrůd. V Holandsku narcisy nikdy nedosáhly takové popularity jako tulipány a hyacinty. Prvenství v jejich pěstování a šlechtění patří Angličanům. 

Botanických druhů narcisů se vyskytuje asi 40 ve střední Evropě, kolem Středozemního moře.

Narcisy prospívají na podobném stanovišti jako tulipány, jsou však náročnější na vláhu. Přemokření ale nesnáší.

Z odrůd narcisů v zahradách rády používáme např. Jetfire, Baby Moon, Tete a Tete, Geranium, Itzim nebo Hawera. Nejraději ale máme Narcissus poeticus var. recurvus. Kvete později, květ má jednoduchý, skoro nenápadný, ale ta vůně je přímo omamná.

Do zahrady se můžeme pořídit i další cibuloviny. Ladoník patří mezi méně pěstované druhy, ale na zahradě udelá parádu třeba ve společnosti okrasných travin nebo v trvalkovém záhonu, kde vynikne ve skupinách. Řebčíky pěstujeme především dva druhy -  nízký Fritillaria meleagris, jehož bílé až purpurové květy jsou uvnitř šachovnicově zbarvené, a vysoký Fritillaria imperialis, který známe z většiny venkovských zahrádek pod názvem "císařská koruna". Brzké jaro rozzáří žluté květy křivatců. Sněženky jsou prvními kvítky v zahradách a velmi rády zplaňují v podrostech listnatých stromů, kde mají dostatečně vlhkou a humózní půdu. Polostín stromů vyhledávají také bledule, které ale nesnesou půdu silně prokořeněnou dřevinami. Modřence si naopak nejvíce lebedí na sluníčku, ale jinak jsou velmi nenáročné. Květy přechází od bílé, přes nebesky modrou až po tmavou, modro-fialovou. Puškinie a ladoňky sázíme na slunce, ale snesou i lehké přistínění. 

Výčet zcela jistě není úplný. Na příště si necháme cibuloviny letní, třeba okrasné česneky, lilie, snědky... Pokud vás ale cibuloviny zajímají více, ať už pěstování, množení nebo záludné choroby a škůdci, sáhněte v antikvariátu po publikacích Státního zemědělského nakladatelství, které jsou dobrými rádci a zodpoví většinu otázek.

Pokud nejste majiteli zahrádky, nevěste hlavu. Radost udělá i hezká nádoba osázená směsí jarních květin. Kombinace petrklíčů, narcisek, modřenců a hiacintů vás bude na balkoně nebo terase těšit několik týdnů.

Komentáře

Okomentovat