Co si nepamatujeme, najdeme v loňském diáři

První oficiálně pracovní týden nového roku se věnujeme realizaci Městského bálu v Olomouci. Ve stejné sestavě jako naposledy, jen tentokrát místo orchideí nám tu pod rukama prošly záplavy růží. Když se zastavíme mezi šplháním na štaflích a evakuací z nákladního výtahu, nemůžeme si nevzpomenout, jak nám to vloni začínalo, a že jsme se do konce roku nezastavili (až třeba na kolaps 18. prosince, ale o tom zase někdy příště).



















ZIMA

Už start roku 2019 proběhl trošku v poklusu. Ples na Floře byl pro nás poprvé, ještě jsme neměli ošahaný prostor a odhadovali jsme, kolik kytek může tak velký pavilon spolknout. Sepisovali jsme objednávky květin, řešili kde ze dne na den vzít 500 hrnkovek a jak jim zaříkáváním vyléčit padlí, plánovali harmonogram prací hodinu po hodině, po antikvariátech jsme hledali hudebniny za férovou cenu, abychom je místo přehrávání mohli rozebrat na balení dárků, ale hlavně jsme byli napnutí jak struny, jak se naše pojetí Holdu klasikům bude líbit.

Slabší článek týmu to sice odstonal, ale na začátku února už jsme zase byli na značkách a chystali jsme Ples mezi květy, tentokrát s podtitulem Jižní Amerika. Náhoda i trocha štěstí tomu chtěly, že sbírkové skleníky čekal velký úklid před návštěvnickou sezónou a my jsme mohli pracovat s nádhernými listy washingtonií a datlovníků a v pavilonu navodit krásu tropických pralesů. (Ještě krásnější ale bylo, když jsme v sobotu ráno zjistili, že nákladní výtah opět nefunguje a ze sklepa musíme do pěti hodin odpoledne vynosit všechen materiál v teplejch a dokončit veškerou práci i s úklidem.)

Ze zvědavosti jsme se v březnu zajeli podívat na ples Zahradnické fakulty. Už pár let se sem vracíme pozdravit bývalé spolužáky i oblíbené pedagogy, ale taky si užít hezký večer. Oddychový víkend na jižní Moravě se sice nezadařil podle původního plánu, do procházek po LVA se nám vmísily přípravy na focení fotoeditorialu ve Sbírkových sklenících na Floře, ale tak už to prostě máme. Když naplánujeme relax (nebo lázně), jsou z toho dvě zakázky NA HNED. Nicméně i na procházku došlo. Jen jsme s sebou místo foťáku a svačiny brali košík, zahradnické nůžky a v mlze a mrholení jsme koukali, z čeho by se daly vyrobit hezké šperky. Večer jsme pak rozmrzali a ve společnosti výborného vína  u Bílkových lepili a šili.

JARO

Jaro jsme v dubnu přivítali Věnečkováním, kde si úžasné dámy z Uhelné Příbrami a okolí vyráběly věnce na dveře. O jarní floristice a spojení českého skla a květin jsme si jeli popovídat do ostravského studia Sama doma, kde jsme do výroby proutěného věnce zapojili i Sandru Pogodovou. "Vodičku pro rybičku"  už budeme mít v hlavě na pořád.
Při jarní Floře Olomouc jsme osázeli rozestavěný expoziční záhon ve Smetanových sadech. Při přípravě došlo i na rozbrušovačku. To když jsme porcovali rezavé kari sítě na konstrukce. Ale ta cortenová obruba si o divočinu říkala.  
Schody Sloupu Nejsvětější Trojice na Horním náměstí na čtrnáct dní rozkvetly pod našima rukama žlutými narciskami a osteospermy. 
Sloup Nejsvětější Trojice


















Začátek května vidíme ve vzpomínkách trošku šedě. Přece jen zapracovat 20 tun drceného kameniva na založení a mulčování štěrkových záhonů dá trochu zabrat. Práce se ale vyplatila a nové výsadby se v soukromé zahradě v Blatci, kterou jsme si přes zimu namalovali, krásně ujaly i díky vydatným jarním dešťům.
Čekalo nás ale i natáčení a focení materiálů pro nový web. Co jsme si v horkém počasí vybrali při výsadbách trvalek, to se nám vrátilo v zimě a dešti při focení. Doteď, když se podíváme na fotky z lánů obilí, kde stojíme v letních šatičkách a hledíme do sluníčka, vzpomeneme si na těch 7°C a mokro v botách a zamrzlé úsměvy. 
A protože fotek není nikdy dost, zopakovali jsme si i focení ve sklenících, kdy vznikl taky vizuál Adventu v Oranžerii. Ještě jednou velké díky modelce Janě, která si v zimě venku a horku ve sklenících taky užila svoje.
Asi přízemní mrazík


















Protože se nemůžeme upracovat, v květnu jsme si jeli pro inspiraci k sousedům. Ve Velké Británii jsme prochodili historické zahrady a parky, soudobé trendy v zahradní architektuře i novinky v sortimentech jsme obdivovali na výstavě v londýnském Chelsea. Pověstné anglické počasí se nedostavilo, takže jsme si jako suvenýr dovezli nejen několik knížek o zahradách, ale taky spálený výstřih a nos.
Jak na sociální sítě jsme se učili s Time for workshop. Přiznáváme, máme v tom stále mezery, ale hlavně časové. Volba spánek nebo nový příspěvek na blog je v sezóně jasná.

LÉTO

Horké léto na rozpáleném Horním náměstí jsme turistům i místním zpříjemnili dvojnásobnou květinovou instalací pro Barokní slavnosti. Pro zahájení jsme ozdobili Arionovu kašnu. Jak už se nám stává, při realizaci bylo pod mrakem a 12°C, takže koupel v kašně byla jen pro skalní otužilce. Ale vodníka máme nejhezčího ve střední Evropě! Celou dobu jsme taky trnuli, co budou chudinky kytky říkat na vodu plnou chloru, ale ustály to nádherně. A to tak, že jsme výzdobu z pár dnů prodloužili na dva týdny. 
Pro závěrečný slavnostní večer festivalu jsme na náměstí přenesli barevné figury tanečníků v květinových záhonech s gazániemi, šalvějemi a jiřinkami. Bylo nám trošku líto, když jsme vše po čtrnácti dnech vše sklízeli, ale moc nás potěšili místní, kteří nám výzdobu chválili i ráno z oken, když vstávali, a my jsme květiny zalévali. Jedna paní nám záhony i hlídala a průběžně chodila hlásit, že jsou všechny rostlinky na svém místě.

Druhá polovina prázdnin pro nás znamenala přípravy na letní Floru a expozici Rozkvetlá řemesla. Na návštěvníky kromě vystavených modelů čekaly i módní přehlídky a workshopy, za nás tentokrát výroby květinového věnečku do vlasů. S prázdninami jsme se rozloučili krásnými svatbami na Vysočině i jižní Moravě.

PODZIM

Rozkvetlé památky, konající se na přelomu září a října, jsou projektem, který zpřístupňuje památkové objekty, především kaple a kostely, Olomouce a na dva týdny je zdobí květinami čeští, slovenští a polští floristé. S Maire jsme vyzdobili kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, který je součástí jinak uzavřeného areálu kláštera dominikánů. Původní koncept byl sice velkolepější, ale i skromnější výsledek snad udělal radost řádovým bratrům i veřejnosti.

A teď už zbytek roku v rychlém sledu:

V zahradě v Blatci jsme pokračovali ve výsadbách, tentokrát ovocných dřevin a jarních cibulovin. Pro rok 2020 si slibujeme, že nebudeme navrhovat výsadby tisíců cibulek do trávníků bez řádné konzultace se všemi členy realizačního týmu. Ručně si to už nechceme zopakovat. Strojovému sázení čest!
Absolvovali jsme obhlídky dalších zahrad a interiérů, abychom měli přes zimu co kreslit. Jen se ještě musíme dovybavit novou technikou, abychom neskončili jen na pastelkách. 
Páchali jsme vánoční výzdoby kaváren, studia interiérového designu i soukromých prostorů, uspořádali adventní výstavy a kurzy vánoční floristiky. O radostech a strastech předvánočního maratonu jsme se rozepsali minule.
Advent v Oražerii

Setkání ve studiu Pearl Design


















Rok 2019 je pro nás rokem zajímavých setkání, skvělých příležitostí, krásné práce i řady krizových situací, které nás posunuly zase o kousek dál. Co nám přinese rok nový zatím jenom tušíme, ale už teď to vypadá, jako další velká jízda.

Komentáře